složení :: Výzva 21. století

Složení

Získávání některých surovin má velmi nepříznivý dopad na planetu, proto bychom při nakupování měli přihlížet i na složení. V tomto ohledu je nejlepší snažit se kupovat prostě jen základní suroviny a vše ostatní si z nich kuchtit doma. Je to dobré nejen pro planetu, ale i pro vaše zdraví, protože tak budete mít jídlo bez zbytečných přidaných chemikálií a zároveň je to taky bezodpadovější (např. my jsme teď objevili, že si můžeme i doma udělat výborné chipsy a ani to není tak pracné a rozhodně jsou levnější i chutnější než ty z obchodu nebo vyrábíme domácí musli tyčinky). Teď teda už k surovinám, o kterých je známo, že jejich získávání není úplně příznivé pro planetu.

Palmový olej tento olej je získáván z Palem Olejných, kvůli jejichž obrovským plantážím bývá vypalován prales. Toto vypalování často vede i k rozsáhlejším pralesním požárům než bylo původně zamýšleno. V každém případě již toto samotné vypalování je většinou nelegální, ale je to dobrý byznys a většinou se nenachází žádný žalobce, který by byl dostatečně slyšet. Samotné Palmy Olejné mají ještě jednu nepříjemnou vlastnost a to, že extrémně vysávají z půdy všechny živiny až natolik, že na místě, kde rostly už jen tak něco neporoste a často tam vzniká poušť. Více informací se můžete dozvědět třeba zde: https://bozka.cz/reknete-ne-palmovemu-oleji/ (zde najdete taky seznam různých názvů, pod kterými se může palmový olej schovávat ve výrobcích). Palmový olej bohužel objevíte v celé řadě výrobků - v čokoládách, cukrovinkách, margarýnech, slaných pochutinách, pečivu i v kosmetice - takže je potřeba vždy důkladně pročítat složení. Naštěstí již existuje například tato aplikace, která vám po naskenování výrobku sama řekne jestli palmový olej obsahuje: https://play.google.com/store/apps/details?id=cz.endlesspeak.palmoilscanner. V tomto článku naleznete zase docela obsáhlý seznam běžných výrobků, které palmový olej neobsahují:
https://www.priroda.cz/clanky.php?detail=2800

Jen chci ještě upozornit, že Emco mysli má sice většinu výrobků bez palmového oleje, ale jejich polomáčené sušenky ho už obsahují. A dalším mým tipem jsou výrobky značky Sondey, které se dají zakoupit v Lidlu a většinou palmový olej neobsahují. Jedná se o polomáčené sušenky, máslové sušenky a oplatky různých příchutí. Pozor ale např. na velké sušenky s náplní ("na způsob Disco"), ty už palmový olej obsahují. Tyto poznatky jen dokládají, že je opravdu potřeba si vše ověřit, protože dokonce ani značka, která se propaguje právě tím, že nepoužívá palmový olej ho nakonec v některých výrobcích přecejen má.

Podobně jako palmový olej jsou na tom banány, sója, avokádo a bavlna alespoň co se týče jejich pěstování. Stejně jako palmový olej jsou totiž pěstovány monokulturně na místech vypáleného pralesa. Často jsou tyto plodiny tak náročné na živiny a vodu, že vysušují půdu natolik, že dochází k erozi. Mimo to musí zaměstnanci na plantážích pracovat většinou v často dost nelidských podmínkách s používáním velmi zdraví i přírodě škodlivých chemikálií a za menší než minimální mzdu.

Kromě toho plantáže sóji mění klimatické podmínky a způsobují záplavy.

Zdroj:

https://www.vitalia.cz/clanky/soja-leci-ale-i-skodi/

Pro avokádo navíc platí velká spotřeba vody. K vypěstování půl kilogramu avokáda je potřeba přes 270 litrů vody. K jeho pěstování jsou káceny pralesy hlavně v Mexiku a jiných zemích Latinské Ameriky. Zdroj: https://www.prokondici.cz/avokado-pro-a-proti-zamysleni-nad-zodpovednosti-spotrebitele/

Banány jsou druhá chemicky nejvíce ošetřovaná plodina na světě. Tyto chemikálie hubí všechna drobná zvířata, ale dostávají se také do místních vodních zdrojů, kde hubí další živočichy, ale také mají vliv na lidi, kteří vodu běžně pijí. V oblastech, poblíž banánových plantáží tak často lidé i zvířata trpí různými vrozenými vadami. Zaměstnanci, kteří na plantážích běžně pracují během rozprašování těchto chemikálií, pak mívají různý ekzémy nebo problémy s plícemi a srdcem. Navíc při pěstování banánů vzniká spousta plastového odpadu z plastových pytlů, které banány chrání před škůdci. Ale to není jediný odpad, který zde ve velké míře vzniká. Dalším obrovským odpadem jsou totiž samotné banány. Stačí, aby měly trochu jinou velikost, jiné zakřivení nebo malou prohlubeň. Zdroj a více informací v interaktivní reportáži přímo z banánových plantáží: https://www.storyofbanana.com/cs

Dost podobně jako banány, co se týče kácení pralesů a chemikálií, jsou na tom ale i další druhy ovoce, například ananas, limetka, mango nebo melouny.

Zdroje:

V případech veškerého výše zmíněného ovoce můžete důvěřovat různým certifikátům a kupovat certifikované ovoce, které bývá docela drahé, právě kvůli ekologičtějšímu přístupu. O to bývá zase chutnější bez použití všech chemikálií a bez dozrávání někde v hale. Ale doporučuji si tyto certifikáty nejdřív pořádně prověřit a informovat se o nich. Často se může jednat o tzv. greenwashing, kdy se firmy snaží, aby jejich produkty vypadaly jako nezávadné pro životní prostředí, ale není tomu úplně tak jak to na první pohled vypadá. Celkově si ale myslím, že něco, co cestuje přes půlku planety stále není příliš ekologické, takže bych se snažila jíst hlavně lokální a ideálně i sezonní ovoce a jednou za čas si můžete dopřát i nějaké certifikované cizokrajné ovoce.

Nejvíce chemicky ošetřovanou plodinou na světě je bavlna. Na produkci jedné tuny bavlny připadá 450 kg chemických prostředků. Ty podobně jako u banánů nezabíjí jen drobné živočichy, ale zároveň se dostávají do půdy a do vody. Lidé bydlící blízko bavlníkového pole pak často kvůli používaným pescitidům trpí rakovinou, kožními a zažívacími problémy nebo duševními nemocemi. Mimo to je také bavlník velmi náročný na vodu a navíc se často pěstuje v oblastech, kde dostatečně neprší a musí se pak intenzivně zavlažovat. Například na výrobu jednoho trička se spotřebuje 2700 litrů vody, na džíny padne až 11 400 litrů.

Zdroje:

Další velmi škodlivou surovinou pro životní prostředí je maso, minimálně, když je systém jeho produkce a konzumace nastaven současným způsobem. Tato potravina je škodlivá opět ve více ohledech. První záležitost bude znít možná trochu legračně, ale opravdu je to docela závažný problém. Jsou to prdy a říhání dobytka. Studie uvádí, že chov skotu má na svědomí 18% skleníkových plynů způsobujících globální oteplování. Uvádí také, že na produkci metanu, který planetu ohřívá 20x rychleji než CO2, se více než třetinou podílí dobytek svými větry a výkaly. A vzhledem k tomu, že se dobytek chová nepřirozeně ve velkochovech musíme zmínit i splašky z velkochovů, které jsou předním zdrojem znečištění řek a jezer. Pokud by totiž žil dobytek přirozeně, migroval by za potravou a svými výkaly by rovnoměrně hnojil půdu. Když je ale namačkán na jednom místě, splašky se musí někam odčerpávat. Pro krmení dobytka se také spotřebuje spousta sóji, o které se již zmiňuji výše. Některé zdroje dokonce uvádí, že kdyby se všechny plodiny, které se vypěstují jako krmivo pro dobytek dali k jídlu lidem, nikde na světě by už nebyl hlad a podvýživa. (Studie o pěstování sóji v Jižní Americe pro český a evropský dobytek zde: https://www.hnutiduha.cz/aktualne/ceske-velkochovy-nici-jihoamerickou-prirodu ; https://www.hnutiduha.cz/aktualne/evropske-velkochovy-vyhani-domorodce-nici-prirodu-za-oceanem ) Nakonec ještě uvedu pár zajímavých čísel, která jsem našla. Na kilo hovězího masa se spotřebuje víc než 15 000 litrů vody. Kilogram masa má větší ekologickou stopu než automobil, který ujede 250 kilometrů. Při produkci jednoho kila masa je spotřebováno 169 megajoulů energie. Toto množství by stačilo na to, aby stowattová žárovka svítila nepřetržitě po dobu 20 dní. Rozhodně bych po nikom nechtěla, aby se stal vegetariánem nebo veganem (i když sama jsem vegetariánka), ale myslím si, že by bylo dobré, kdyby každý snížil svou spotřebu masa alespoň tak, aby ho nejedl každý den. Bylo by to nejen příznivější pro planetu, ale také přirozenější pro naše tělo. Vždyť dříve bylo maso spíš svátečním jídlem a jedlo se mnohem méně než dnes. Další způsob, jak se k spotřebě masa postavit trochu ekologičtěji (a etičtěji) je kupování masa u menších farmářů nebo s certifikátem bio.

Zdroje:

Stejně jako při produkci bavlny i při pěstování řezaných květin je využívána spousta pescitidů i vody, která pak chybí místním obyvatelům. Řezané květiny se totiž velmi intenzivním způsobem pěstují hlavně v Keni, Ugandě a Kolumbii, kde vody zrovna moc není. Existují ale i řezané květiny, při jejichž pěstování je dbáno na ochranu životního prostředí a férové jednání se zaměstnanci. Tyto květiny bývají označeny certifikátem Fairflower nebo Fairtrade. Existují už také květinářství, která prodávají jen květiny, pěstované u nás nebo v okolních státech bez použití nadbytečné chemie. A pokud byste chtěli ušetřit nejen životní prostředí, ale i svou peněženku, není nic jednoduššího zajít si na louku (třeba kousek za městem) a natrhat si vlastní kytici podle svých představ.

Zdroje:

Pokud se výše uvedených surovin nedokážete úplně vzdát, můžete aspoň kupovat takové, které jsou označeny ekologicky šetrnými certifikáty. Jejich seznam najdete na těchto stránkách:

https://encyklopedie.biooo.cz/certifikaty/

Řepka je další problematickou plodinou. Je velmi náchylná na choroby, které způsobují různí škůdci, proto bývá často chemicky ošetřována. Chemické postřiky (pescitidy a herbicidy) ale znehodnocují půdu, mají vliv na znečišťování podzemních vod a půdy a ohrožují zdraví lidí i zvířat. Řepka se považuje za medonosnou rostlinu, proto ji mají rády včely, které ale díky postřikům hynou. Dalším problém při pěstování řepky je způsob obdělávání půdy, kdy se nepoužívá orba a spolu s těžkými stroji způsobuje zhutňování půdy, které poté zabraňuje vsakování vody. Zde je naštěstí jednoduchá rada, jak se řepkovému oleji vyhnout. Prostě přejít na slunečnicový olej. Další spornou věcí ohledně řepky je bionafta, která se z ní vyrábí. Je otázkou nakolik je opravdu příznivější k životnímu prostředí, než ta obyčejná. K výrobě 1 000 litrů bionafty je totiž stejně potřeba ideálně 23 litrů běžné nafty na základní činnosti potřebné k pěstování. Také se na její výrobu spotřebuje velké množství vody - na litr bionafty dokonce až 2 500 litrů vody. Navíc při jízdě na bionaftu nejsou emise ve skutečnosti o tolik nižší jako při využívání obyčejné nafty.

Zdroje:

Poslední věcí, o které se zde zmíním a je na rozdíl od všech předchozích pozitivní, jsou recyklované materiály. Máme štěstí, že v dnešní době se o toto téma zajímá čím dál více značek a tak výběr produktů z recyklovaných materiálů stále narůstá. Pár konkrétních značek, které vyrábí z recyklovaných materiálů naleznete zde.